|
|
||
|
|
      
|
V současné době fotím výhradně pro zábavu, nejsem nikde organizován a
tak si můžu fotit co chci a jak chci, tomu bohužel taky odpovídá moje
vybavení a schopnosti. Můj první digitální foťák Sony Mavica FD5 s 0.3Megapixelovým snímačem, a cenou 32tisíc koupený v Elvii za 15 a týden na to zlevněný na asi 7500,- nebyl nejlepší digitální začátek, fotky z něj jsou k vidění v akcích do roku 2001. Rozlišení fotky 640x480 by sice bylo dostačující, ale reálná kvalita odpovídala spíš 320x240. K tomu neregulovatelný blesk použitelný přesně jen na 3-4metry. Zvítězilo u mne ale ukládání fotek na 3,5" diskety a v kombinaci s barevným TFT notebookem 486 to byla v roce 1998 docela slušná alternativa dnešních iPodů. Dodnes Mavica leží ve skříni, protože v roce 2001 po přechodu na lepší stroj se tahle věc nedala prodat dráž než byla cena Sony L akumulátoru, který bych druhý do kamery stejně kupoval (tehdy asi 2500kč). V roce 2001 mě oslovila nabídka jednoho s
dodavatelů naší firmy s Olympusem 2100UltraZoom, s cenou 19.900,-
(původní cena v roce 2000, kdy to byl tuším foťák roku byla 36.000,- kč)
a fotky se díky i na dnešní poměry velice slušné optice začínaly konečně
přibližovat kvalitě filmu. Bohužel ovládání oproti zrcadlovce s
normálním objektivem bylo trochu nepohodlné, ale v dané cenové kategorii
se s tím člověk musel smířit, hlavně ostření podle elektronického
hledáčku byl zážitek. Největší problém byly ale baterky, alkalické 3V
fotočlánky od Olympusu za 150kč/kus nemá smysl řešit, 300kč za sadu
baterek prodraží focení víc než film. Na ZinkoUhlíky se ani nezapne,
Alkalické jsou na pár fotek, FotoAlkalické se cenou přibližovaly
Olympusu. NiCd a NiMH po 2letech používání odmítal "spotřebovat" a po
vybití ve foťáku z nich nabíječka dostala ještě víc jak 50% kapacity... Od roku 2005, kdy se mi podařilo za pakatel, získat a opravit druhý Olympus 2100UZ, začínám experimentovat s trojrozměrnou fotografií. Výsledky jsou k vidění ve verzi pro barevné 3D brýle, což je trochu nešťastný formát, na webu ale zatím nejpoužívanější. V roce 2007 jsem se rozhodl koupit
použitý foťák a to Nikon D70, tradičně ne uplně funkční, ale zato za parádní
cenu. Oprava zapínání proběhla úspěšně, i když stála asi 10hodin času,
oprava blesku a ovládání clony u mechanických objektivů byla o něco
jednodušší. Tento stav mi, aspoň doufám, nějakou dobu vydrží.
poslední aktualizace 22. 03. 2012 |
